Olomouc 2010
Cesta na republikové mistrovství v poháru rozhlasu začala
neobvykle.
V atletické šatně jsme čekali na Aňu a Petru a jako vždy na
Káťu. Po 30 minutách dorazili a jako vždy s úsměvem na rtech. Tak
se konečně mohlo vyrazit na metro. Kvůli nakupování lístků nám
několik souprava ujelo, ale nakonec to dobře dopadlo. Na hlavní
nádraží jsme dorazili v pořádku a včas. Než si pan učitel přečetl
vývěsní tabuli chyběl do odjezdu něco málo kolem 6 minut. Pan
učitel vyrazil pro lístky a my jsme si sprintli k vlaku. Hned na
první pokus jsme se trefili a nastoupili do posledního plného
vagonu. Za jízdy jsme potom prošli dvakrát celý vlak než jsme našli
několik volných míst v prostorách toalet. Postupem času lidí
přibývalo, až nás zatlačili přímo na toalety. Mělo to jednu výhodu,
za celou cestu nás průvodčí nenašel. Pravdou je, že jsme našli
dostatek volných míst již na první pokus. Zpočátku jsme byli
rozděleni do tří kupátek, ale od Kolína se místa uvolnila a my jsme
obsadili dvě kupé. V Pardubicích jsme byli předjeti „Prndolínem".
V té době už někdo nerozumný dal do ruky Burešce zbraň ( foťák ) a
ta fotila jak šílená vše. Ať se to hýbalo či nikoliv. Je 16, 33 a
cesta nám zatím rychle ubíhá.
jt
Je 16:50 a páni učitelové si koupili 2 pivka.
Petra Tranová si nějak moc oblíbila foťák. A Bureška a Káťa si
oblíbily notebook. Je 17:00 a páni učitelové si povídají o velice
vážném tématu. Petra momentálně vyfotila zadek pana učitele Řehoře
:D. Petra se ještě fur nudí=fotí. Aňa je velice tichá dívenka a
zatím z ní vylezlo jen slovo NEVIM.Teď fo´ták putoval dál k Aňě.
putoval dál a dorazil k Aňě. To bude dílo. Z vedlejšího kupéčka
(Houska,Maruš,Domča a spol.) se ozývaly velice podivné zvuky. Páni
učitelové už dopili PIVINKO a vypadá to tak, že by si nejradši dali
další.
Bury,Aňa, Peťa, Káťa
Ale na to už nedošlo, protože jsme se přiblížili k Olomouci. Po
východu z nádraží si Houska dělala legraci z mapy, kterou jsme byli
vybaveni, ale když jsme díky ní našli hotel po 15 metrech,
ztichla. V hotelu jsme se ubytovali a doprovod vyrazil na stadion
upravit přihlášky a vybavit vše potřebné. Děvčata zůstala na hotelu
a „odpočívala". Po návratu doprovodu jsme i my vyšli do ulic a
pěšmo vyrazili na večeři do Menzy. Byla rýže a maso dvou barev.
Bylo to zvláštní a ani nevím jestli dobrý. Pak jsme vyrazili do
města, kde jsme shlédli Arcidiecézní muzeum (katedrála sv.
Václava). Odtud jsme se přesunuli na Horní náměstí s radnicí a
orlojem, který jsme o chvilku prošvihli. Ale zablbli jsme u kašny,
kam děvčata naházela spoustu peněž a v sedě na lavičce jsme zůstali
v němém úžasu při pohledu na Sloup Nejsvětější Trojice, což bje
památka ze seznamu UNESCO. Přes dolní náměstí jsme se vrátili ke
stadionu, ovšem nikoliv v poklidu, ale za stálého provokování : To
neuděláš!!! Došlo k souboji s vodou Korunní, ovšem jemně perlivou.
Jejíž sprchu nakonec odnesla Houska a Dominika, původce všeho,
nakonec vyvázla bez újmy.
Šťastně jsme našli hotel a po krátké poradě s udílením pokynů
jsme se odebraly na lože s nadějí a očekáváním věcí příštích.
Dobrou noc
jt